Pohyb koně je jedinečný, i proto je kůň jakožto balanční plocha používán v hipoterapii. Koňský hřbet vytváří svým pohybem ležatou osmičku. To znamená, že pohybuje vaším tělem ve třech rovinách – nahoru-dolů, doprava-doleva a dopředu-dozadu. Uvolněný jezdec může z tohoto pohybu profitovat, jezdec v sedle, s nohama ve třmenech však uvolněný není. Opírání váhy do třmenů, násilím držené špičky ke koni, paty dolů – to všechno uzamyká kyčelní kloub a terapeutický pohyb koně je na člověka přenášen jen minimálně.
Snažíme se, aby naši koně byli terapeuty nejen pro naší duši, ale také pro tělo, proto učíme jízdě bez sedel s co nejuvolněnějším jezdcem. Vyjížďka je pak pohodlná jak pro koně, tak i pro jezdce.
Zdá se vám jízda bez sedla méně bezpečná než v sedle? Omyl! Strnulé držení těla zhoršuje přirozenou rovnováhu. Člověk není v dobrém kontaktu se svým těžištěm. Stačí pak minimální nečekaný pohyb koně, například mírné leknutí a nezkušený jezdec, opřený nohama ve třmenech okamžitě ztratí jistotu. Uvolněné tělo však intuitivně zareaguje a nečekaný pohyb vyrovná.
Klasické jezdectví učí strnulému sedu a pobízení koně ke každému kroku. Nejen, že se tím jezdec ochuzuje o terapeutický pohyb koňského hřbetu, ale také znepříjemňuje společnou procházku sobě i koni. Jezdec je unavený z neustálého pobízení, kůň je znechucený, že ho neustále (a zbytečně) někdo pobízí.
Přirozené jezdectví spočívá v tom, že koně upozorníme, pokud chceme jít jinam – opravíme jeho chybnou úvahu, nikoliv v tom, že mu diktujeme každý jeho krok!
