Chceme, aby naši koně byli nejen terapeuty pro duši, ale i pro tělo. Proto učíme jízdě bez sedel s co nejuvolněnějším jezdcem. Vyjížďka je pak pohodlná pro oba. Přirozené jezdectví spočívá v tom, že koně upozorníme, pokud chceme jít jinam – opravíme jeho chybnou úvahu, ale nediktujeme mu každý jeho krok.

Klasické jezdectví učí strnulému sedu a pobízení koně ke každému kroku. Jezdec se tím ochuzuje o terapeutický pohyb koňského hřbetu, ale hlavně znepříjemňuje společnou procházku sobě i koni. Jezdec je unavený z neustálého pobízení, kůň je znechucený, že ho neustále (a zbytečně) někdo pobízí.

Pohyb koně je jedinečný, i proto je kůň jakožto balanční plocha používán v hipoterapii. Koňský hřbet vytváří svým pohybem ležatou osmičku. Tělem jezdce pohybuje ve třech rovinách – nahoru-dolů, doprava-doleva a dopředu-dozadu. 

Pokud je jezdec uvolněný může z tohoto pohybu profitovat, jezdec v sedle, s nohama ve třmenech však uvolněný není. Opírání váhy do třmenů, násilím držené špičky ke koni, paty dolů – to všechno uzamyká kyčelní kloub a terapeutický pohyb koně je na člověka přenášen jen minimálně.

Strnulé držení těla navíc zhoršuje přirozenou rovnováhu, protože jezdec špatně pracuje se svým těžištěm. Stačí pak jen minimální nečekaný pohyb koně, například mírné leknutí a nezkušený jezdec, opřený nohama ve třmenech okamžitě ztrácí rovnováhu. Uvolněné tělo však intuitivně zareaguje a nečekaný pohyb vyrovná.

V Jupiteru nepoužíváme udidla. Držíme se metod přirozeného jezdectví, kde je udidlo vyloučené. Vadí nám na něm i jeho fyziologické působení na organismus koně.

Pokud vložíme kterémukoliv zvířeti či člověku něco do úst, jeho parasympatický nervový systém nastaví celý organismus na program trávení. Při tom tělo vylučuje více slin a tím pádem proudí více krve do trávicího systému na úkor mozku a srdce. Určitě to také znáte – po vydatném jídle jste unavení a potřebujete svůj polední klid.

Pokud chceme, aby koně pracovali, musí se zároveň soustředit. To pak komplikuje, pokud jsou psychicky nastaveni na polední klid. Proto žádnému z našich koní nestrkáme do huby kovová udidla, chceme totiž, aby byli při práci soustředění a nedusili se vlastními slinami.

Čím díl více chovatelů koní dnes naštěstí uznává jízdu bez udidla. Dobře vycvičený kůň funguje i bez udidla, není tedy potřeba mu způsobovat zbytečné nepohodlní a bolest. V nezkušených rukou se navíc udidlo stává nebezpečnou zbraní. 

Dopady udidel na zdraví a duševní pohodu zkoumal například Robert Cook z Univerzity v Tufts v Massachusetts. Závěry jeho výzkumu můžete shlédnout v češtině na youtube.

Vítejte ve WordPressu. Toto je váš první příspěvek. Můžete ho upravit, nebo smazat a postupně pak začít s tvorbou vlastního webu.