V posledních letech se v oblasti služeb rozšiřují nové formy přístupu zaměřené na respektující a důstojnou péči o jednotlivce (například ve školství – domácí vzdělávání, zdravotnictví – porodní domy, sociální sužby – domácí hospic…) . I my v Jupiteru jsme hledali cestu, jak přistupovat ke koním způsobem, který nám vyhovuje, dává smysl a souzní s naším srdcem.
Většina z nás získala zkušenosti v klasických sportovních jízdárnách, kde jsme se učili pracovat s udidly a bičíky. Forma tlaku a trestů nám nevyhovovala. Hledali jsme jiné možnosti a učaroval nás horsmanship. Při bližším nahlédnutí jsme zjistili, že i tam je na koně vyvíjen tlak a kůň s námi není rád.
Inspirováni Nenásilnou komunikací od Marshala Rosemberga jsme hledali dál v domácích vodách/pastvinách. Pak jsme se potkali s Oldou Novákem a jeho metodou Nekofliktní výcvik koní. To vše se nám propojilo v přístupu, který vystihuje pojmenování Respektující přístup. Ten rozvíjíme a předáváme.
Dále uvádíme jednotlivé přístupy k práci s koněm, tak jak vnímáme jejich místo v historii a současnosti. A jak vnímáme dopad těchto přístupů na rozvoj kompetencí u dětí.
Klasický přístup
I zakladatelka spolku Ida Kubrichtová a nejstarší kůň v Jupiteru Santa spolu nezačaly zrovna nejlepší nohou 🙁 rok 2010
Na fotce můžete vidět ostré pobídky holení a patami a koně na velmi krátké otěži a na udidle.
Vztah s koněm
Metody klasického jezdectví souvisí s historickým využitím koně. Kůň, který byl používán k práci, v dopravě nebo v armádě musel být spolehlivě ovladatelný a bezpečný. Metody, jak koně řídit a ovládat, musely být pro jezdce i koně univerzální. Například poštovní jezdec, který cestoval několik dní napříč různými zeměni, během cesty koně měnil. Jezdec musel tedy zvládnout si na jakéhokoliv přivedeného a nastrojeného koně sednout a ovládat jej.
Kůň byl používán i k zábavě – soubojům, jízdě při honitbě, v cirkusu.
Koně žili uzavřeni v hospodářských budovách a na přilehlých pozemcích. Byli krmeni senem. Vyvést koně na pastvinu znamenalo riziko, že se kůň zašpiní, zraní, uteče nebo bude ukraden. Kůň představoval majetek a výkonný nástroj. Koně se dožívali okolo věku 15 let.
Přístup ke koni
V klasickém jezdectví se užívá výcvik a dril. Kůň je zkrocen a ovládán silou. Musí poslechnout. Pokud ne, následuje trest. Převládá tlak, někdy i bolest.
Podmínky pro život a péče
Koně jsou nejčastěji ustájeni v boxech, odděleni od možnosti být v tělesném kontaktu s ostatními. Venku, či v přírodě se pohybují pouze v doprovodu člověka, například při placených projížďkách či tréninku na jízdárně.
Používané pomůcky
K ovládnutí koně se používají pomůcky: udidla (železné nástroje, které má kůň v hubě, což mu způsobuje nepohodu někdy i bolest) či jezdecké bičíky, kterými člověk koně v případě neuposlechnutí švihne. K jízdě se používá sedlo. Mezi jezdcem a koněm je tak omezen přímý fyzický kontakt a je obtížně možné vnímat vzájemné signály těla.
Jak to souvisí s výchovou
Tradiční přístup ke koním je možné přirovnat k tradičnímu školství. Děti mají jasně vymezená pravidla a prostor. Za plnění úkolů jsou odměňovány, hodnoceny, trestány. Vyšší autorita zadává pokyny, děti je plní. Výuka probíhá jednotně a většinou v ní není prostor pro odlišné názory, potřeby či projevy dětí a přirozený sociální kontakt.
Co se tímto způsobem děti učí?
· prosadit se silou bez ohledu na názor koně
· využít koně jako sportovní náčiní – vyvedu z boxu, ustrojím, využiji pro sport, uklidím
· v případě neuposlechnutí trest, bolest
· je-li dítě v životě spíše upozaděno, může se stát, že si na koni vybíjí své neprojevené emoce
Horsmanship
Horsemanship nás nejprve ohromil a několik let jsme jej praktikovali. Dokud nás Olda Novák nenaučil vidět koňské emoce.
Vztah s koněm
Můstkem k novému pojetí práce s koněm je „,přirozená komunikace” neboli horsemanship. V této metodě se s koněm komunikuje tlakem. Sice mluvíme koňskou řečí a kůň nám lépe rozumí, ale nemá nás rád. Opět jsme ho zkrotili, pouze jiným způsobem.
Přístup ke koni
Stálým tlakem trenéra se kůň naučí, že v bezpečí je pouze v jeho přítomnosti. Koně člověka následují a jeví se jako poslušní. V jejich očích je však možné vidět strach. Přínosem je „práce s prostorem“. Člověk nepůsobí na koně, ale na prostor okolo něj. Přístup je často kombinovaný s prací s odměnou (pozitivní výchova), kdy je kůň za správně provedený úkol odměněn.
Podmínky pro život a péče
Koně žijí na pastvinách ve stádu v přirozených podmínkách. Tvoří si tak přirozené vztahy. Jde o způsob, který přišel po 2. světové válce z amerických rančů. Kůň už nepředstavoval tak velký majetek a snadno byl doplňován ze stád divokých mustangů.
Používané pomůcky
Používají se provazové ohlávky, bič a vodítko. Populární je kruhová ohrada, ve které se provádí „napojování”. Kůň je honěný v kruhu pomocí tlaku na prostor za ním bičem nebo vodítkem tak dlouho, až se unaví a chce přijít k trenérovi, který stojí uprostřed. Ten tlak uvolní a kůň k němu přijde. Tento způsob napodobuje chování koní, kdy vedoucí kobyla tlačí na neposlušná hříbata pohledem. Vytlačuje je na okraj stáda, což představuje pro mláďata nebezpečí. Pak jim dovolí přijít zpět.
Jak to souvisí s výchovou
V mnoha výchovných směrech se upouští od fyzických trestů, zákazů a příkazů. Ty jsou nahrazeny pozitivní motivací. Plnění úkolů se často podmiňuje odměnami či oblíbenými činnostmi. Příklad: “Když si uklidíš v pokojíku, můžeš si pustit pohádku.” Tento pokyn může působit jako dohoda, ale lze ho vnímat i jako tlak a donucení.
Co se tímto způsobem děti učí?
· podmiňování provedení činnosti přidělením odměny
· vytvářet na druhého tlak a požadovat plnění podmínek
· v případě neuposlechnutí odepření odměny
· být dominantní ve vztahu
Respektující přístup
Vztah s koněm
Nabízíme koni naši přítomnost, klid a souznění. Navazujeme s ním přátelský vztah. Získáme-li jeho důvěru a jsme-li spravedliví a důvěryhodní, kůň nás rád následuje.
Přístup ke koni
S koňmi se domlouváme z pozice člena stáda a přítele. Pokud chceme, aby něco udělal, vyjádříme to jasně a bez tlaku. Pokud kůň pokyn nesplní, hledáme důvod u sebe (nejasný pokyn, obava…) nebo pokyn změníme, tlak používáme až jako poslední možnost.
Podmínky pro život a péče
Koně žijí celý rok ve stádě na velké pastvině. Udržují tak sociální vazby a relaxují. Ve stádě jsou koně různých povah a plemen. V letním období spásají trávu, v zimě dostávají seno a v případě potřeby příkrmy. Jsou naboso (bez podkov), protože většinu času tráví na měkkém povrchu. Kopyta jim pravidelně ošetřujeme. Koně jsou spokojení a dožívají se vysokého věku (až 30let). Nejstarší koňskou babičkou v Jupiteru je 28 letá Santa.
Pokud koně pracují, jsou to maximálně dvě hodiny denně, aby nedocházelo k jejich přetížení.
Používané pomůcky
Komunikace s koněm probíhá nejčastěji ze země “ve volnosti”. Venku používáme provazové ohlávky a dlouhá vodítka, případně mrkvovou hůlku ( nápodobu biče převzatou z horsemanshipu) . Při ježdění se často místo sedla používají pady bez třmenů, které umožňují kontakt jezdce a koně. Koně řídíme těžištěm našeho těla, myšlenkou, jemnými pohyby, nikoliv otěžemi.
Jak to souvisí s výchovou
V devadesátých letech se v naší zemi objevily první školy, ve kterých děti přestaly být hodnoceny známkami, trestány a pozitivně motivovány. Třicet let praxe a úspěšnost absolventů těchto škol potvrdily, že aby děti spolupracovaly a měly o učení zájem, známky nepotřebují. Nejdůležitější je vztah postavený na důvěře, kde je ze strany dospělého ochota podpořit jedinečnost dítěte a umožnit mu zažít úspěch.
Respektující přístup ke koním zajišťuje důstojné zacházení oběma stranám – dítěti i koni. Jelikož nepracujeme s žádnými donucovacími prostředky, poslouchají naši koně pouze toho, kdo daný cvik udělá správně a sebejistě.
Co se tímto způsobem práce děti učí?
· umět pozorovat a co nejpřesněji popsat, co vidím, že se děje
· vnímat, vyjadřovat a zpracovávat emoce
· odezírat emoce z řeči těla
· umět si vyjasnit, co a jak chci a jak toho docílím
· poznávat a upevnit si vnitřní postoje – pokud na pokyn kůň reaguje jinak, než jsme si představovali
· tvořivě hledat jinou možnost, jak koně ke spolupráci získat, pokud pokyn nenásleduje
· respektovat potřeby koní
· poznávat děti se specifickými potřebami, pokud jsou do skupiny zařazeni v rámci inkluze
· provést činnost z přirozené vnitřní autority
· získat sebevědomí a rozvíjet smysl pro spravedlnost
· zvědomit si procesy
Za tým Hiporehabilitace Jupiter Xenia Svobodová, Mia Málková, Ida Kubrichtová